Česku chybí vzory

V posledním období přemýšlím nad otázkou, proč je stav dnešní české společnosti takový, jaký je? Jaká je příčina a nabízí-li se nějaké řešení?

Nebudu psát o tom, co je v dnešní společnosti špatně a jak moc je to alarmující. Takových článků najdete na internetu mnoho. Vezmu to z jiného úhlu pohledu. Rozhodl jsem se rozvinout teorii o vnějších vlivech, mentalitu lidí a chtěl bych také poukázat na problematiku příčiny vs. důsledku. Téma, s kterým se potýkáme celý náš život (i když si to mnohdy neuvědomujeme). 

Spousta lidí nechápe zásadní principy, které ze zmiňované problematiky vyplývají. Ve většině případů (hlavně z nešťastných životních situací) jsou právě tyto principy příčinou i řešením.  Jaký odkaz bychom měli pro naše děti zanechat? Myslíte, že jsou dnešní děti připravené na “dospělý život”? A co generace po nich? Co zásadního učinit, aby děti byly na život řádně připravené?

Myslím si, že důležitý je vhodný vzor.

Vzor rodičů, starší sestry nebo bratra, babičky, dědy, uvědomělého kamaráda nebo významné osobnosti. Pojmy jako vzor, ideál, předloha a příklad známe v různých podobách už od nepaměti. Znamenají něco příkladného, hodného následování. Proč toto zmiňuji?

Představte si dítě, které přijde na svět. Neumí zhola nic. Jeho základní životní funkcí je dýchání a sání mateřského mléka, neregistruje všemi smysly. Je to, jak by řekli už v Antice – Tabula Rasa, čili nepopsaná deska a to doslova. Po narození se den co den, rok co rok učí vnímat okolní svět, uvědomuje si vlastní osobnost, začíná chodit a mluvit, vyvíjí se. Mozkové neurony ukládají zkušenosti na základě prožitku. Dítě se učí nápodobou, tedy pomocí vzoru, který je pro něho předlohou. Díky tomu si razí cestu za vytyčeným cílem (snem). Nejbližším vzorem jsou rodiče a sourozenci, později pak mají vliv školka, škola, práce apod.

Pokud má dítě správný vzor řádného uvědomělého občana, pak z něj s největší pravděpodobností a mírnou odchylkou bude také řádný a uvědomělý občan. Naopak, když je vzorem podvodník, násilník, manipulátor nebo lhář, předpokládá se, že se bude chovat dle stejné rovnice. Je to ale pravidlem? Vždyť se může objevit vyjímka, která potvrzuje pravidlo. Máme přece na výběr. 

A co například děti vyrůstající v disfunkční rodině, v kojeneckém ústavu, v dětském domově nebo dokonce na ulici? Myslíte, že mají šanci vyrůst v řádného a uvědomělého občana? Je to vůbec možné? Rodina funguje na principech vzájemného a velmi intenzivního působení, a když se tak  zkrátka neděje, tak i dítěti chybí určité potřebné vlastnosti.

Koho za to vinit? Rodiče? Společnost? Politickou scénu? Proč bychom to dělali? 

I tyto zmíněné subjekty nějak vyrůstali, nějak převzali své schopnosti, rozum, zkušenosti a někdo je to zkrátka naučil a předtím to někdo naučil zase jejich rodiče. Tedy pokud chcete najít viníka, tak doporučuji stroj času a velmi dobré pátrací schopnosti. 

V určitém věku už zodpovídáme (nehledě na to, co jsme se za život naučili) za to, co konáme a už máme i myšlenkovou kapacitu se špatné návyky odnaučit, ale musíme chtít. Já sám jsem příklad člověka, který se musel odnaučit poměrně dost špatných návyků. Tedy to možné je. Odsoudit a zavrhnout je velice snadné, ale co následky po tomto konání?

Příčina vs. důsledek

Rodiče nebo osoby blízké jsou příčinou výchovy dětí. Touto příčinou je pak naplánován i důsledek, který děti vede celý jejich život. Stejně jako říká Newtonův zákon: Akce vždy vyvolá reakci, ať uděláte cokoliv. Možná se neprojeví hned, ale tak či tak tomu minimálně vychované dítě neuteče.  A co teprve jeho děti, kterým bude předávat vše, co získal? Tím přeci značně ovlivní jeho život. Jak z tohoto začarovaného kruhu ven?

Pokud dětem dáváme do vínku špatné návyky, pak negativně ovlivňujeme jejich budoucí život.

A to je základní princip. Dokud si lidé neuvědomují, že jejich kroky vždy budou mít na někom následek, pak je nesmírně obtížné vybudovat stabilní a uvědomělou společnost a dostávají se k moci například špatně nastavená media. Všimli jste si, že média (světová i ta naše) získala v posledních dvou letech obrovskou moc? Kdo by řekl, že stačí vypustit jednu informaci (nehledě na to zda je pravdivá či ne) do jednoho zdroje a tím podepsat objektu této informace ortel. 

Poslední roky už zprávy v televizi zcela a cíleně vynechávám. Občas zabloudím na net, abych si pročetl aktuální opatření a musím říct, že už ztrácím chuť sledovat i toto. Média jsou v rukou nesprávných lidí. Doslova vlastní zbraň hromadného ničení a v posledních měsících tento vliv nabývá na rychlosti i síle. Zdrcující na tom je, že jsou si vědomi důsledků svých činů, ale raději berou zřetel na zvyšující se sledovanost, než aby se pozastavila nad tím, jaký mají lživé informace dopad na člověka.

Člověk by si řekl, že po ještě ani neskončené krizi si lidé začnou uvědomovat, co lidem ve společnosti mohou způsobit, ale zdá se mi, že opak je pravdou.

Chtěl bych podotknout, že je za pět 12, ale po hlubším zamyšlení spíše usuzuji, že jsme těžce po 12. hodině. Bohužel, si to spousta lidí neuvědomuje a ani nepřipouští. Mám kolem sebe stovky příběhů a příkladů, kterým přístup médií a díky nim i dnešní společnost, doslova znechutil život. A v kombinaci se špatnými návyky a svou nepřipraveností na život, je pro mnoho z nás těžce překonatelnou překážkou, která už v nejednom případě vedla k úplnému konci. Pracuji s dětmi už několik let. Působím na dětských táborech, ve školách v přírodě nebo v základních školách a musím říct, že za posledních 27 let, co jsem zde a za posledních 20 let, kdy jsme si začal uvědomovat, co se kolem mě děje, mám pocit, že těch špatných vzorů, jejichž účinnost velmi zdárně podporují špatně orientovaná média, se na dětech projevuje čím dál více.  Je až děsivé, jak dynamicky tento problém roste.

A tak si pokládám otázku (jako vysoce analytický a statistický člověk): Kam dalece nás tato situace může dovést? Co myslíte?

A pointa článku?

Každý z nás by si měl uvědomit, co svým jednáním a získanou mocí činíme ostatním a zejména jaký odkaz zanecháváme dalším generacím. Pokud se klesající poměr dobrých vzorů ve společnosti nezačne měnit k lepšímu, bude to mít zcela jistě nedozírné důsledky na všechny z nás.  

A hlavně není dobré věřit všemu, co čtete a už vůbec toto nebrat jako dogma. Jelikož na internetu i v knihovnách najdete tisíce příkladů, kde zjistíte, jak je snadné do médií dostat cíleně zkreslené nebo dokonce lživé informace. Ovšem řešení následků těchto kroků už tak snadné nebude. Buďme tedy vhodným vzorem nebo se o to alespoň snažme, nikdy nevíte kolika dětem (lidem) tím doslova zachráníte život.

Děkuji, že čtete mé články, budu rád, když se v komentářích podělíte i o svůj názor. 🙂